Jaká jsou specifika osobního rozvoje pro ženy
- V některých oblastech nemusíme tak tvrdě pracovat (např. komunikace, empatie, práce v týmu).
- V jiných oblastech se musíme rozvíjet pracněji než pánově (např. sebevědomí nebo kontrola myšlenek).
- Jiná životní situace (vede k jiné kariérní volbě) – do hry často vstupují děti (nebo plánování života s ohledem na ně).
- Cykličnost – v průběhu měsíce se mění naše produktivita, ale i přirozené kompetence.
- Jsme jiné po fyzické stránce – máme jiné požadavky na životosprávu.
- Muži využívají svou fyzickou převahu přirozeně – my se svou ženskost musíme naučit rozzářit.
- Pracujeme s odlišným očekáváním společnosti a lidí kolem sebe.
Proč jsou specifika osobního rozvoje důležitá
Nedávno jsem poslouchala zajímavý podcast Tomáše Vachundy o pracovní produktivitě. Autor zde zasvěceně mluví o tom, kolik hodin denně máme pracovat, jak dlouhé si dopřávat pauzy. Ale také jak se máme stravovat a hýbat. Ale vůbec nezohledňuje odlišnou potřebu sacharidů nebo odlišné vlohy k fyzickým aktivitám u mužů a žen, které se notabene u žen mění v průběhu cyklu. Stejně tak se u nás v průběhu cyklu mění potřeba spánku a množství energie na práci.
A nežijeme ve vakuu. Rady tohoto typu nejsou příliš užitečné pro pracující matku. Ta ocení úplně jiné rady ohledně organizace času.
Přirozené vlohy – důležitá součást osobního rozvoje pro ženy
Mezi mužem a ženou jsou jen nepatrné rozdíly. Ale jak jich ženy dovedou využít.
Máme mnoho vlastností, které jsou cenné pro zaměstnavatele nebo pro naše klienty. V rámci osobního rozvoje pro ženy bychom toto toto měly akceptovat, hledět na specifika. Přirozeně jsme lepší v komunikaci, umíme lépe vyjádřit myšlenku, ale také svůj pocit. Když se naučíme důvěřovat své intuici, může nám to pomoci udělat hodně dobrých kariérních rozhodnutí. Souvisí totiž se schopností empatie, vžití se do myšlení druhého.
A to je, milé dámy, zlatý důl marketingu vědět, jak váš zákazník myslí.
Přirozené nedostatky
Smyslem osobního rozvoje není se chválit, nýbrž najít své nedostatky a ty rozvíjet.
Jestliže jsme skvělými týmovými hráči, musíme zapracovat na svých rozhodovacích a vůdčích kompetencích. Vše to souvisí s nedostatkem sebevědomí. My ženy si nevěříme. Proto na ten pohovor radši ani nepůjdeme. Proto si řekneme o nižší plat.
Práce s hlavou jako součást osobního rozvoje
Ten nedostatek sebedůvěry, ale také větší vazba na rodinu (a tím pádem na dnes překonaný způsob myšlení), nebo i hormonální nestabilita, způsobují, že si s námi naše hlava občas hraje na vlka a zajíce.
Chceme-li zůstat duševně zdravé, je vhodné do osobního rozvoje zařadit vědomou práci s vlastními myšlenkami. Ono se to hodí nejen pro vlastní mentální kondici. Když poznáme, co pohání nás, pochopíme, co pohání jiné. A to z nás udělá skvělé šéfky, markeťačky, učitelky, političky nebo mámy.
A potom, když děti přijdou, buď válčíme se životem neb život vláčí nás.
Ale nikdy nebudeme moci pracovat s časem tak svobodně jako pánové kolem nás. Nikdy nebudeme tak svobodné v našich volbách – stres, rozhodování a péče o to nejdůležitějším v životě rodiny je na nás. Třeba i taková Železná lady, Margaret Thatcher, vařila pro rodinu a vychovala dvě děti. Možná dokázala dosáhnout na příčky nejvyšší proto, že neztrácela energii stěžováním si, jak to je nefér.
Rodina = specifický osobní rozvoj pro ženy
Hodně to souvisí s kontrolou vlastních myšlenek. V rámci osobního rozvoje pro ženy se chceme naučit:
- Jak nemyslet na hromady prádla, když makám na uzávěrce.
- Jak neslyšet kašel dítěte, když dokončuji projekt.
- Jak nemít pocit viny, že dítě při předání učitelce do školky plakalo, protože teď musím podat skvělý výkon na konferenci.
- Nebo třeba i kolik kofeinu ještě pomáhá a kolik už je moc.
Cykličnost
„Některé feministické novinářky se ježily z objevů, že ženy jsou tak ovlivněny hormony. Měly pocit, že tím maříme pokrok na cestě emancipace. Prý by tyto objevy mohly být zneužity. Spadá to do kategorie argumentů, proč žena nemůže být prezidentkou.“
A já bych k výše uvedenému dodala, že toto je přesně ten způsob myšlení, proč ženy nikdy nebude prezidentkami (ač už jich od publikace tohoto citátu pár máme). Snaha ignorovat naši odlišnost, přehlížet nebo přímo popírat realitu nikoho nikam nedovedla. Ano, hormony ovlivňují ženy ohromným způsobem. Ale co když to dokážeme předvídat? A využívat?
Cykličnost není nějaká ezoterika, nýbrž věda. Hormonální koloběh v našem těle popsali vědci už dávno. Ale z výše uvedených a dalších důvodů se o tom moc nemluví. A víte že muži mají také své hormonální výkyvy? Jen ten jejich cyklus se opakuje každý den znovu a řídí se podle střídání dne a noci.
V závislosti na výkyvech hladiny hormonů se ale skutečně mění všechno – množství energie, s jakou pracujeme; činnosti, které nás baví a které nám jdou. Jednou chceme do světa mezi lidi a jindy bychom zalezly pod deku. V jedné fázi bychom ukecali yettiho, aby si koupil klimatizaci a v druhé fázi se bez slziček nedomluvíme ani s vlastním toustovačem. Ale mezi těmi slzičkami máme tolik nápadů a intuitivních řešení těžkých situací, že stojí za to si je zapisovat. Pravidla osobního rozvoje pro ženy musí s cykličností pracovat, ne ji ignorovat nebo dokonce popírat.
O cykličnosti se ještě zmíním v dalších článcích, protože se vyplatí podle ní plánovat. Nebo ji alespoň chápat.
Jsme jiné po fyzické stránce
Ano jsme krásné a něžné. Ale naše těla si žádají něco jiného. Fyzické zdraví s tím duševním souvisí. A dohromady jedině zdravý jedinec podává maximální výkon. Výživa a životospráva patří k seberozvoj. Ženy musí doplňovat jiné mikroživiny – například železo.
Před mateřstvím máme zvýšenou spotřebu kyseliny listové, vápníku a vitamínu D. K udržení zdravé váhy nám stačí zkonzumovat nižší počet kalorií než mužům. A jistě jste si všimla, že častěji saháte po sladkém než váš partner. A to obzvlášť v určité části cyklu.
S cykličností souvisí i potřeba spánku, tolerance kofeinu nebo přecitlivělost v reakci na pokles cukru v těle. Sneseme menší množství alkoholu, než se opijeme. A podle adiktologů stačí menší množství, aby vyvolalo závislost.
Nikdy nedosáhneme mužské síly svalů, takže i posilování musíme zaměřovat jinak. A když chceme zhubnout, řešíme jiné partie. A to jsem ani nemluvila o tom, jak dalece se naše těla promění v souvislosti s těhotenstvím, poporodní rekonvalescencí a kojením. To je úplně jiná kapitola.
Musíme se naučit využívat svou ženskost
Ženské zbraně
Kdyby se do boje braly i klisny, je hřebec k ničemu. Protože klisna unese hřebce i s jezdcem.
Všichni víme, co si pod tím představit. Skrývají se v každé z nás a přesto se je bojíme využívat. Pro úsměv krásné ženy snese muž modré z nebe. A krásná v tomto smyslu není míněna modelka.
Žena vstoupí do místnosti a přítomní pánové se ohlédnou a zatouží být tím, kdo ji uvolní židli. A přitom ona vlastně žádnou krásou neoplývá. Vyzařuje z ní vnitřní přitažlivost, jejíž jiskřička doutná v každé dívce a dámě. Jen ji musíme rozdmýchat. Muži také působí svým osobitým charismatem – největší Casanova málokdy patří k těm největším hezounkům na škole. Ale oni se to učit nemusí. My ano, nám po tisíciletí učitelé morálky kladli na srce, abychom svou smyslnost a ženskost skrývali. Učili nás se jí bát.
A přitom se jedná o naši přirozenou sílu a moc. Tu se usmát, tu mrknout, trocha flirtu – je to hra, která vás začne i bavit. A třeba i získáte to, co chcete. Hlavně ale získáte sebevědomí. A to vám získá tu vysněnou pracovní pozici, ne váš úsměv. I to patří do arsenálu osobního rozvoje pro ženy.
Je to snad nemorální? A proč?
Mužské zbraně
Možná své skrupule odložíte, když si uvědomíte, jakými zbraněmi vládnou pánové tvorstva proti nám. A jak pohotově je využívají. Jsou prostě fyzicky silnější.
A my to víme. Instinktivně a palčivě si to žena v nás uvědomuje.
Že ne?
Jak vám je, když váš partner v hádce zvýší hlas? Víte, že by vám nikdy neublížil. Není to reálný strach, co vás nutí přikrčit se jako vyplašené zvířátko. Co teprve váš šéf, když začne mluvit důrazněji. Nedělají to úmyslně (stejně jako vy flirtujete určitě alespoň někdy zcela nechtěně). Nevědí to, říkali by tomu důraznost, charisma, autorita, přísnost.
Ale je to stejné jako když se kocour naježí, aby se udělal větší.
K boji nedojde – ve zvířecím boji totiž v 98% případech k boji nedojde. Většina mocenských soubojů se odehrává v oblasti zastrašování. Kočka se před kocourem naježí jen, když brání koťata, jinak hraje s kocourem úplně jinou hru.
Dynamika vztahů mezi muži a ženami
„Je nad slunce jasnější, že bůh stvořil ženu, aby zkrotila muže.“
Vyrovnáváme se s jiným očekáváním společnosti
Cokoliv ženy dělají, musí dělat dvakrát tak dobře jako muži, aby byli považovány za z polovinu tak dobré. Naštěstí to není těžké.
Být ženou není snadné – stejně jako není snadné být mužem.
V rámci společenské dynamiky plníme různé role a svému okolí různá očekávání. A pokud nezapadáme, vystrčí figurky pohodlně usazené ve svých škatulkách hlavičky a křičí na nás. Ať se přizpůsobíme. Ať netrháme partu. Ať se chováme podle léta daných pravidel. Žena snů žije život svých snů. Ten málokdy léta daná pravidla respektuje. Takže osobní rozvoj vás musí i naučit, že ty rozzuřené křiklouny máte míjet se zdviženou hlavou a odolat pokušení šlápnout podpatky na prstíky, kterými po vás ze šuplíků šmatlají.
Protože ony se vám ty prstíky budou snažit zarýt pod kůži a zpracovat vaše myšlení. Budete čelit pozvednutým obočím, protože: „ty necháš půlroční dítě chůvě a jdeš do práce?“ Nebo: „To se asi moc dětem nevěnuješ, když jsi přečetla tolik knih. Máš vůbec vypráno?“ A pokud děti nemáte a je vám třicet, tak budete odbíjet soucitné pohledy. A pokud jste se sama vědomě rozhodla děti nemít, tak snad i opovržlivé pohledy.
Osobní rozvoj má pracovat s realitou
Osobní rozvoj by měl pracovat s realitou – s tím, jak se s realitou vyrovnat. Specifika osobního rozvoje pro ženy toto respektují a učí. Jak ty pohledy nevidět. Jak si ty poznámky nepustit k tělu. Jak se nenechat vmanipulovat do pocitu viny, že jsem tedy špatná matka. Nebo si nenechat namluvit, že jsem bezdětná chudinka.
Pokud chceme žít život snů, tak se v této džungli musíme naučit chodit.
A ano, je to nefér. Společnost od nás něco očekává. Že budeme matky. Že budeme dokonalé matky. Že se obětujeme pro rodinu. Že budeme šest let sedět s dětmi doma. Že budeme celý měsíc stejné – stejně rozumné a vyrovnané.
Že si oblékneme kostýmek, abychom nebudili v chlapících kolem rozpaky. Že je necháme vládnout autoritou vycházející z fyzické převahy a svoje ženské zbraně necháme v kufříku. Že budeme hrát podle nastavených pravidel.
Pojďme si nad tím poplakat společně tady a teď.
Zapijme to sklenkou svatomartinského vína, pokud vám ještě nějaké zbylo. Politujme se jednou provždy a pak jděme dál. Já vím, o čem mluvím. A svatomartinské mi v této podzimní době s věčně nemocnými dětmi nebo dětmi v karanténě už došlo…
Představte si následující situaci. Dámy se chystají na ples a začne pršet. Co udělají? Jedna si řekne, že tedy zůstane doma. Nemá cenu jít načesaná ven, když prší. Druhá vyrazí do průtrže a bude vykřikovat, že vůbec neprší. Třetí se nechává deštěm zmáčet a křičí, že nevadí, že prší. Protože ona pracuje na tom, aby už nikdy v budoucnu nepršelo. Je totiž feministická aktivistka. Ale druhá i třetí dopadnou jako zmoklé slepice. Vy nebuďte slepice. Vezměte si deštník.
Ten deštník, to je vaše sebevědomí, důvěra ve vlastní volby.
A vytváří se právě osobním rozvojem, postupnými kroky a pevnou vůlí.