Když jsem se chystala otěhotnět, sem tam mě někdo strašil, že přiberu a kila nepůjdou dolů. 

,,Tak to prostě je, těhotenská kila se většinou nedají shodit, ať se člověk snaží sebevíc,” bylo mi řečeno. Určitě jsou situace, kdy hormonální nerovnováha udělá své, člověk nabere a shazuje se mu to těžko, ale ze zkušenosti (nejen své) můžu říct, že to tak rozhodně být nemusí. Naopak bych řekla, že jsou zde faktory, které hubnutí na mateřské usnadňují.

Hubnutí na mateřské: ,,těhotenství”

Někdo má chuť na smažené, někdo udrží v žaludku pouze bílé pečivo (ano, byl to můj případ, jen rohlík s máslem a nic jiného… ale vydrželo to naštěstí jen týden). Já měla to ,,štěstí,” že mi většinu času bylo tak zle, že jsem chuť na jídlo neměla vůbec. V prvním trimestru vlivem nevolností, které přešli asi až někdy v šestém měsíci. (Všechny těhotenské příručky hýřily barevnými větami tipu: ,,Máte za sebou první trimestr, jste v nejkrásnější části těhotenství,” a mě stále bylo na zvracení).

Poslední tři měsíce zase můj malý dětský kolos utlačoval žaludek a mě se nevešlo do břicha víc než dvě sousta. Manžel se mi u večeře vždy smál a tlačil do mně jídlo, aby miminko mělo z čeho růst, než po mě mou porci blahosklonně dojedl.

Hubnutí na mateřské

Hubnutí na mateřské: ,,nemocniční strava na Bulovce”

Ve spoustě ohledů můžu nemocnici na Bulovce pochválit, ale co se jídla týká, byla to hrůza. Z naší školní jídelny jsem byla zvyklá na jídlo, které už horší být nemůže. Strava v porodnici mě přesvědčila, že může. Z porodnice jsem se vrátila nakonec o dvě kila hubenější, než když se mi Toník v břiše uhnízdil.

Ale nebylo to zdravé hubnutí. Jakmile jsem začala jíst normálně, měla jsem zase co shazovat.

Hubnutí na mateřské: ,,zdravá strava”

Už v těhotenství jsem se snažila jíst zdravě. Což byla obrovská změna oproti mým zvykům spořádat pravidelně na posezení balík čipsů k snídani a pak měsíc téměř nejíst, abych to vyrovnala. Když se Tonda narodil a já se snažila rozkojit, držela jsem se tohoto předsevzetí dál. Hodnotná strava, dostatek ovoce a zeleniny, mléčných výrobků… když do sebe nacpete všechno zdravé dle seznamu, už vám moc místa na nezdravé prasárny nezbude. Pro mě to všechno bylo hlavně důležité psychicky. Jedla jsem zdravě ne kvůli pěkné postavě, ale kvůli prospěchu miminka. Nová motivace, a tudíž mnohem silnější. Navíc, abych přežila šestinedělí, naučila jsem se poslouchat vlastní tělo. Najíst se, když mám hlad, i když podle počtu kalorií bych jíst neměla. Nebát se tuků, když potřebuji udržet žaludek sytý déle. Nebát se cukru, když tělo potřebuje energii po probdělé noci. Už tu schopnost rozpoznat, co tělo chce, pomalu ztrácím. Ale snažím se nezapomenout, ono se to potom člověku bohatě vrátí.

Hubnutí na mateřské

Hubnutí na mateřské: ,,nejlepší jídlo je salát”

Salát se dá udělat dopředu, když dítě spí a to klidně rovnou na celý den. Salát se dá jíst po jednotlivých soustech, když vás dítě nenechá sednout v klidu k obědu. Od salátu se dá kdykoliv odběhnout a on nevychladne. Při přípravě salátu nehrozí, že se zalepenýma očima po hodině spánku podpálíte byt. Prostě, nejlepší jídlo na mateřské je salát. (A ano, i salát s praženou slaninou, nivou, těstovinami a oříšky spadá do kategorie ,,salát.”)

Hubnutí na mateřské: ,,procházky”

Ven se chodí proto, aby dítě bylo na vzduchu. A také bylo období, kdy Toník nespal jinak než v jedoucím kočáře. Když se nevyspal, byl protivný a byla to hrůza. Tak jsem šla na procházku dopoledne i odpoledne. Za celý den jsem nic moc jiného nestihla, ale nachodila jsem 10km a kila šla domů sama.

Hubnutí na mateřské: ,,cvičení”

Už v těhotenství jsem cvičila, abych zapracovala na pánevním dnu a ochránila záda od námahy, jakou jim působilo velké a těžké břicho. Všechny těhotenské příručky mě v tomto snažení povzbuzovaly. Vhodné cvičení mi bez diskuze nařídila i zdravotní sestra v porodnici s tím, že jinak mě čeká inkontinence a rozestup břišních svalů. Na mou námitku, že jsem myslela, že mám počkat, až nebude jizva bolet, mávla rukou. Nepřehánět to, ale začít hned. 

Ono to i té rehabilitaci po císařském řezu pomůže. Tak jsem začala hned. Zvykla jsem si na pravidelné cvičení a opět zapůsobila nová motivace. Necvičila jsem kvůli figuře, ale proto, abych byla zdravá. A skutečně jsem sledovala, jak se bolest zmenšuje, děloha stahuje a hlavně výkonnost jde nahoru. Byla to nádhera: jeden den jsem se nemohla ani nadechnout do břicha, o týden déle jsem dokázala pomalu odlepit nohu od země. Připadala jsem si jako absolutní troska, která po operaci začíná od nuly, ale pokrok byl potom lépe vidět.

Hubnutí na mateřské: ,,je to vidět”

Celý život jsem bojovala s váhou. Držela drastické diety a následně se utrhla ze řetězu a přibrala. Kila šla dolů vždy pomalu a pracně. Postava po porodu vypadá hrozně. Ale tělo tak nějak ví, že tohle není jeho normální stav. Rovná se a kila odhazuje docela ochotně. Prostě ten posun je krásně vidět při každém pohledu do zrcadla. A já osobně lepší motivaci než viditelný pokrok neznám.

Hubnutí na mateřské: ,,není čas jíst”

Zastávám teorii, že dítě musí pochopit, že máma má taky nárok na svačinu. Ale jednu svačinu, on má taky jen jednu. Dřív bylo běžné, že jsem stále něco jedla. To teď nestihnu. Zvládnu si udělat jednu zdravou svačinu a dost. Den s dítětem navíc plyne dost rychle a nějak se do něj nevejde moc jídla. Pro někoho ale toto může představovat spíš hendikep. Tato situace svádí k tomu popadnout rychle něco a ve stoje to spořádat. Na to mám dvě řešení: zaprvé, nic škodlivého by doma být nemělo, abych to nemohla spořádat; zadruhé, viz níže.

Hubnutí na mateřské: ,,jste stále na nohou”

Pokud jste do této chvíli měli sedavé zaměstnání, připravte svoje nohy na změnu. A ona ta kila na tuto změnu taky docela slyší.

Hubnutí na mateřské: „dobrý příklad”

Časy se změnily. Tonik už spí po obědě, takže místo přípravy salátu to svádí spíš k přípravě něčeho rychlého, abych neplýtvala časem, kdy spí. Procházka se vejde jen jednou denně, protože dítě si radši hraje s hračkami doma, než drandí v kočáře. Na cvičení je času méně nebo více podle toho, jakou má mládě zrovna náladu. Pokrok už není tak hezky vidět. Ale mám jinou motivaci.

Toník už jako roční batole pomalu přechází na stravu dospělých a osvojuje si jídelní návyky. Jaké to jsou?

  1. Nebude jíst nic nezdravého.
  2. Dokud to půjde, držet ho dále od sladkostí a nezdravých pochutin
  3. Jí se v sedě, nikdy za chůze.
Hubnutí na mateřské

A jelikož nejlepší výchovnou strategií je jít příkladem, tak ani mě Toník nevidí jíst nic nezdravého nebo něco spořádat za chůze. Zaprvé, on se po hrnkách a talířkách sápe, takže se mi do toho jídla často ani nechce. Zadruhé: ,,Amamam” -> chce to taky sníst. Ideální svačina je tedy ta, kterou s ním můžu sdílet. A to bude spíš hruška než tyčinka Mars. Takže zdravé jídelní návyky po celý den mi nakonec pomůžou snad si tu váhu udržet.

Ano, jsou zde i faktory, které mluví proti snadnému hubnutí na mateřské.

Dobře si pamatuji, jak jsem dvouměsíčního Toníka položila pod hrazdičku, vzala si krabici s müsli a jala se z ní vyjídat čokoládu. ,,Až začne plakat, krabici odložím.”

A to škodolibé dítě mě nechalo z krabice vyzobat skoro všechnu čokoládu. Ale o tom můj článek není. Je o tom, že pokud nemáte zdravotní komplikace, které vám v hubnutí brání nebo kila samy přidávají, tak jsou i faktory, které vám hubnuti na mateřské usnadní. Je o tom, abyste neztrácely hlavu a motivaci, pokud cítíte, že vám hubnout s miminem nejde a o tom, abyste se nebály otěhotnět, pokud si celý život pečlivě hlídáte postavu a makáte na fyzičce. Ale na druhou stranu, naučit se poslouchat svoje tělo, to pro mě na mateřské byla mnohem důležitější lekce než shazování přebytečných kil a i o tom je můj článek.