- Když jste těhotná poprvé a někdo vás pustí v autobuse sednout, máte radost a sednete si. Když čekáte druhé dítě a někdo vás pustí sednout, máte radost, posadíte dítě a sama zůstanete stát, protože máte v druhé ruce odrážedlo, které se nevejde pod sedačku.
- Když čekáte první dítě, nezvedáte nic těžšího než 2kg. Když čekáte druhé dítě, několikrát denně zvedáte a taháte svoje starší patnáctikilové dítě. O návratech z procházky ověšená dvěma taškami nákupu, s batohem plným dětských propriet na zádech, odrážedle v jedné ruce a vzpouzejícím se dítětem v druhé ani nemluvě.
- Prvorodička je večer unavená a v osm si řekne, že potřebuje přeci hodně spát a jde spát. Druhorodička v osm dá dobrou noc staršímu drobečkovi, řekne si, že potřebuje přeci hodně spát, ale spát nejde, protože má dnes poprvé trochu klidu a času pro sebe.
- Když čekáte první dítě, dle pokynů v příručkách na něj od 15. týdne mluvíte a netrpělivě vyhlížíte další prohlídku a očekáváte pohyby. Když jste těhotná podruhé, tak očekávání bledne před realitou prezentovanou mnohem viditelnějším a intenzivněji své zájmy prosazujícím drobečkem dříve narozeným.
- Když čekáte první, říkáte si, že byste se mohla projít ven, udělá vám to dobře. Když čekáte druhé dítě, dennodenně pronášíte větu: “Broučku, pojď už, přidej, maminka už by chtěla domů.”
- Když čekáte první dítě, stáhnete si aplikace nebo čtete články, které vám dávají praktické rady, jak přežít nevolnosti a ten náročný čas, až se dítko narodí. Ale tyto články nepočítají s druhorodičkami (což mělo varovat prvorodičku – nikdo očividně nepočítá s tím, že by na takové věci měla čas).
Udílí totiž tyto rady
- Až miminko po porodu usne, jděte také spát.
- V těhotenství hodně odpočívejte, bude vám lépe.
Když kolem vás běhá dvouletý výrostek, tak vám takové rady akorát zrychlí už tak zrychlený tep.
Ale má to i své světlé stránky:
- Když jste těhotná poprvé a zvracíte hned po probuzení do záchodu, nikdo vás většinou nelituje, protože tam nikdo není. Ale vaše první dítko vás u toho tahá za nohu a křičí “mamí.”
- Když vstáváte do práce, třeští vás hlava a motá se celý svět, což je v prvním trimestru zcela běžné. Když jste doma na mateřské, vstáváte pomalu a když vám to moc dlouho trvá, někdo malý a roztomilý si nanosí autíčka k vám do postele a zůstane tam s vámi.
- Když se vám udělá zle cestou do práce, nemáte to komu sdělit. Když můžete někomu, koho vlečete za ručičku oznámit, že mamince je strašně špatně a musí si na chvíli sednou, hned vám je líp. A lidi okolo to taky slyší a uvolní vám místo, aniž byste si o něj musela říkat.
- Když jste těhotná podruhé, nikdo vám necpe předražené a zbytečné předporodní kurzy, prohlídky porodnice a kurzy manipulace s novorozencem. A i ti výrobci speciálních doplňků stravy to s vámi mají těžké. Stejně tak producenti předražených a zbytečných pomůcek k porodu a pro miminko, o kterých víte, že vám byly naprosto k ničemu…
- Ale hlavně, když jste byla těhotná poprvé, mohla jste se strachovat a přemýšlet, jaké to bude. Připravovat se na porod a hrozit se ho. Teď už víte, že porod bude bolet, rekonvalescence bude peklo, nově narozené dítě bude záhul, ale na rozdíl od vyděšené prvorodičky víte, že nemá smysl o tom uvažovat, protože život si poradí. A nakonec (taková sluníčková tečka na závěr), už víte, že být máma je docela cool a že vám nové dítko kromě toho pekla přinese i kousek ráje na zemi.