Za vším hledej ženu

Za vším hledej ženu

Začněme provokativním tvrzením, na kterém se s feministkami shodnu. Žijeme ve světe ovládaném muži. Žen je málo v politice i ve vedoucích pozicích. Jen doma často vládne ženská ruka. Nezřídka ta naše, pokud už jsme matkami. Ale jakmile se z bezpečí domova vynoříme, musíme se pohybovat v mužském světě.

Feministky se tváří, že je to chyba mužů. Možná, jen možná, mají pravda. Strávila jsem studiem dějin žen posledních 10 let své profesní dráhy. Vím, jakou snahu intelektuální elity mužského pohlaví vynaložily, aby odůvodnily podřízené postavení svých matek, sester či dcer. Ale ty doby jsou pryč. Nenechme se mýlit, jsou pryč. Jinak nám unikne zásadní poznatek – je to na nás, milé dámy.

Něco málo z párové terapie

Pokud mají partneři nějaký problém, nabízí se několik způsobů, jak ho vyřešit. Ten první a nejsamozřejmější by měl být o komunikaci. Tedy, říct partnerovi zcela jasně, jaký mám problém. Navrhnout řešení, vysvětlit a racionálně odůvodnit. Dát prostor pro jeho reakci. Děláme to dostatečně často?

Vědí vůbec muži, jaké jsou naše problémy? Ano, bojovnice za práva žen a feministky se někdy ozývají se skutečnými problémy, které chceme řešit. Ale způsob komunikace zde trochu drhne. Podívejme se zpět do oblasti partnerských vztahů.

„A promluvili jste si o tom spolu?“

„Ale já mu to říkám pořád!“

Taková odpověď dle mého názoru neplní zadání „promluvit si spolu.“ A také všechny víme z vlastní zkušenosti, že to prostě nefunguje.

Někdy se mi zdá, že tímto stylem komunikují feministky s muži. Neustále si stěžují, jak jsme na tom špatně. Chlap má pak pocit, že ženský pořád něco chtěj – pořád fňukaj, doma i v telce.

Je to o komunikaci

A teď se také podívejme, jaká z těchto žádostí o změnu má větší šanci na úspěch.

„Kvůli tobě jsem pořád nevyspalá. Je to i tvoje dítě, ale ty k němu nikdy nevstaneš! Ty to vidíš, jak jsem na tom bídně, a nic s tím neuděláš!“

Nebo:

„Asi sis všimnul, že jsem poslední dobou dost nevyspalá. Je to proto, že malá se v noci často budí. Mohli bychom se dohodnout, že o víkendu, kdy nevstáváš do práce, k ní budeš vstávat ty, abych se vyspala a nabrala energii na zbytek týdne?“

Myslím, že analogii nemusím příliš rozvádět. Feministky muže neustále z něčeho obviňují. Může se to zdát nefér, ale žijeme ve světě ovládaném muži. To jsme si na začátku ujasnily. Proč ale předpokládáme, že jsou proti nám? Politici už z principu nemůžou být proti nám, držíme v ruce polovinu volebních lístků. Řekněme jim, co polovina lidstva chce, a přetrhnou se, aby nám to doručili. Naši manželé, synové, otcové, bratři a přátelé nejsou proti nám. Není proti nám ani náš šéf. Ten zase chce, abychom odvedly co nejlepší práci.

Mluvme o skutečných ženských problémech

Jak je možné, že na prvních místech ve volebních programech není třeba zřizování nových školek, jeslí ve státních podnicích a dotace na hlídací a dětské koutky do soukromých firem? Nechápou političky, že když umožní ženám pracovat a realizovat se, udělají pro nás mnohem víc než kvótami na ženy ve vedoucích pozicích? Protože když sedíme šest let doma a nemůžeme do práce, tak se do vedoucích pozic nedostaneme.

Většina mužů nechápe, jaké problémy řešíme jako matky. Ale když to často neví ani otcové našich dětí, kteří nás i děti milují a snesli by nám modré z nebe, tak čí je to vina?

A co ty ženy ve vedoucích pozicích?

Většina mužů nás nevidí na vedoucích pozicích. Předpokládají, že žena postrádá potřebnou autoritu. Až na některé výjimečné dámy. Mají pravdu? Kolikrát jsme v učitelském sboru zatoužily, abychom měli mezi sebou „chlapa, který ty deváťáky srovná.“ Ale osobně znám ženy-učitelky, které vládly mnohem silnější přirozenou autoritou než většina mužů. Ony si totiž věřily. Kdo si nevěří, nemůže velet. A my si ve velké většině nevěříme.

Feministky toto také vědí. Tvrdí, že odmala společnost naše sebevědomí podkopává. A ve výsledku si neřekneme o vyšší plat a do vedoucích pozic se nedostaneme.

Nehledej za vším muže, za vším hledej ženu

Ono se může stát, že prostá komunikace problému nepomůže. Někdy totiž naše stížnosti zní trochu jako prázdné fráze.

My totiž jednáme tak, jako by nám situace vyhovovala.

„Muži mě posuzují jen podle mého vzhledu,“ řekla slečna, která strávila několik hodin před zrcadlem a má pocit, že nenalíčená nemůže vyjít ven.

„Nikdo mě nerespektuje,“ řekla maminka, když uklízela po svém šestiletém synovi hračky, které tam nechal.

Je smutné, že zaměstnavatel nevěří v naše vůdcovské schopnosti a najme radši muže. (Možná měl maminku, která mu ještě na střední škole připravovala svačinu a doma ve všem polouchala tatínka.) Podkopá to naše sebevědomí a my samy o sobě začneme pochybovat.

Možná jsme ale o sobě pochybovaly už předtím. Pak je také žena, která sama sobě věří. Ví, že je nejlepší možnou kandidátkou na danou pozici. Ta, když vstoupí do místnosti, kde se koná pohovor, ta zaměstnavatele přesvědčí.

Co s tím?

„Když se člověk dostane do rozporu s okolím, měl by začít rozpor řešit sám od sebe.“

„To je pohodlné zařízení. Vinnej nevinnej, začni od sebe a hotovo. Ale proč?“

„Z praktických důvodů, pane Lexo. Vy sám jste totiž ta veličina, kterou můžete nejsnáze měnit.“

„Ano. Ale proč se mám měnit právě já?,“ zeptal se Lexa.

„Protože o vás jde.“ 

Ladislav Pecháček slovy primáře Františka Dobrotky

Primář Dobrotka z geniální knihy Ladislava Pecháčka Dobří holubi se vracejí to vystihl dokonale. Lexa se léčil z alkoholismu. My cítíme, jak nefér je, že generace žen a mužů před námi nám tu lépe cestu neušlapaly. Ale i my i Miloš Lexa musíme začít u sebe.

Začít u sebe. Věřit svému ženství. Přijmout svou odlišnost, svou emocionalitu, svou cykličnost, svou fyzickou slabost, svou ženskou smyslnost a svou schopnost být matkou a starat se o druhé. Přijmout to, co nás od mužů odlišuje a uvědomit si sílu, jaká se v tom skrývá. Budovat krůček po krůčku svou sebedůvěru a dát prostor své touze po úspěchu a seberealizaci.

Žijeme v mužském světě. No, dobrá. Ale skoro každý chlap má mámu, manželku a dceru, kterým by snesl modré z nebe. Jen si ony musí říct. A každý chlap měl mámu, která pro něj vytvořila vzor toho, co to je být ženou.

Cherchez la femme. Za vším hledej ženu. Snaha změnit druhého člověka se málokdy setká s úspěchem. Ale jednoho člověka změnit můžeme, máme k tomu všechny nástroje na světě. Můžeme změnit samy sebe. Začněme tedy a budou se dít zázraky, o kterých se aktivistkám nesnilo.