Jsem jenom matka na mateřské, kdo mě zaměstná?
Milé matky na mateřské, máte někdy pocit, že vás nikdo nezaměstná? Protože přeci už léta jste jen s dětmi doma a nic neumíte? Sotva zvládáte ten jeden miniúvazek, který jste si přibrala k dětem, abyste se nezbláznila? Možná se v následujícím textu poznáte víc a možná jen trochu. Ale ukážu vám, že jako matka, natož pracující matka dokážete víc než leckterý vrcholový manažer.
Z deníku matky manažerky
Je 3. ledna. Po vánočních svátcích se probouzím v 6:00. Musím vstát a využít tu hodinu klidu, než se děti vzbudí. Omlouvám Toníčka ve školce. Výjimečně není nemocný, ale přeci jen chceme jet na hory. Na PCR testu na rakouských hranicích musíme být negativní. A já jsem odhodlaná tentokrát po dvou letech koroně navzdory odjet. Tak si radši nechám děti týden doma skákat po hlavě. Následuje objednávání respirátorů vhodných na vlek a opravy domácích úkolů mých studentů. Děti se budí, chvíli koukají na pohádku, pak se začnou rvát a ječet. Absolvuji obvyklé kolečko, které znám už z podzimu. Dovolat se ke Zlatě do školky, že nepřijde. Dovolat se dětské doktorce o termín. Ani jedno se nedaří, nechávám to na pozdější dobu.
Zjišťuji, že mám nemocnou chůvu. Takže obvyklé zařizovací kolečko, které následuje, když mi vypadne hlídání a padnou na hlavu děti.
- Telefonuji manželovi, zda zvládne zítra pohlídat děti, abych mohla odučit aspoň online.
- Domlouvám přesun pracovní schůzky, to už s dětmi na klíně nedám.
- Řeším, kdy se dostanu do knihovny pro knihy k článkům, které mám napsat.
Děti zatím vaří v dětské kuchyňce. Chvíli v klidu. Pak se začnou rvát o místo u trouby. Následně se perou o plastovou pizzu. Toník vyhrává. Je starší a silnější, ukořistil tedy pizzu. Zlata vyhrává na sílu decibelů.
Matka zvládne uřvané klienty
Zjišťuji, že mi už před týden nefunguje odkaz ke stažení ebooku na stránkách. Musím to vyřešit teď hned. Až si čtenáři po vánočním klidu sednou do kanceláře k první prokrastinační kávě nebo k obědové pauze, musí tam ten odkaz být. Dále zjišťuji, že mi v mobilním zobrazení přeskočil kus stránky do čínštiny.
Děti se perou o plastovou švestku. Čínština počká. Řeším nefunkční odkazy, rozesílám omluvné emaily zákazníkům. Děti se perou o plastovou brokolici. Zvláštní, reálnou brokolici do nich nenarvu. Když děti ječí, dělám chyby. Při odesílání emailové kampaně jsem zapomněla vymazat odkaz. Automat systému si myslí, že jsem porušila GDPR předpisy. Blokují mi účet. Děti se perou o plastový pomeranč. Toník mlátí Zlatu mini vařečkou do hlavy. Zlata křičí a trhá mu vlasy. Rupnou mi nervy, řvu na děti, jestli by se chvíli mohly chovat jako lidi. Hlasivky budu léčit asi ještě do večera. A pocit viny, že jsem na ně tak křičela zase tak do pátku.
Vyřešila jsem problém s podporou na emailu. Jdu se věnovat dětem. Chvíli si hrajeme a půjdeme ven. Děti protestují, na procházku nechtějí. Musíme na nákup. Došla šťáva. A pro Toníka, když dojde šťáva na ochucení vody, to je něco jako když mamince dojde kafe. To se nesmí stát. Musíme koupit šťávu. Ale do krámu děti nechtějí. Za to můžu já.
Naposledy v Lidlu hlásili z reproduktorů, že někdo má obsadit pokladnu číslo 4. Toník zrovna v tu chvíli zlobil, tak jsem mu řekla, že to volají na něj, aby přestal zlobit. Od té doby nechce chodit do Lidlu. Moje chyba. Příště budu opatrnější. Zjišťuji, že je 11.00. Otevírám tedy počítač, který už nemůžu ani vidět, a nákup objednávám. Přemístím prádlo z pračky do sušičky a jdeme ven.
Matka je flexibilní
Přemlouvání vzdávám. Zůstaneme na zahradě. Chtěla jsem do venkovní posilovny nebo na dlouhou procházku, abych se po Vánocích hýbala a zacvičila si. Ale nemám na ty diskuze a hádky, děti chtějí zůstat na zahradě. Vím, že se tu za chvíli budou nudit. Ale oni to nevědí a moudré matce nevěří. No co, jsem matka, musím být flexibilní a vše brát jako výzvu. Místo rozcvičky si s dětmi zahraji na babu. Pak je nechám jezdit s tatrovkami a vybíhám sprintem náš nájezd ke garáži.
Dokolečka kolem zahrady naběhám krásných 6500 kroků. Dám si dřepy s dlažebními kostkami. Dále jako zátěž použiju podezřelou rezavou tyč, co jsem našla u plotu. Máme starý dům a starý dvůr. Děti se nudí. Jdu je vozit v kolečku. Chvíli jdu, chvíli běžím, dolů a nahoru. Teď už jen pár dřepů s výskokem. Děti sedí v kolečku a žadoní, abych je vozila dál. Slíbím, že ano, pokud mi teď budou hezky počítat. Počítají moc rychle, ale nějak jsem to zvládla. Povozím je a vyklusávám při hře “čáp ztratil čepičku.” Pak se protáhnu, zatímco chroupou svačinu. A je klid, děti si hrají na to, že “padají do kolejiště.” Sednou si na malé židličky a na měkké trávě (a s helmami) z nich padají a baví se. Piju matchu, nechám se ovívat větrem a užívám si, že se chvíli smějí a nebrečí.
Každá matka je vrcholový manažer
Každý příběh by měl mít svou pointu. Má pointa je to, že pokud si připadáte, že nic neumíte, protože jste jenom matka, tak se zamyslete ještě jednou. Matka je manažer. Vrcholový manažer. Matka dosáhne při organizaci svého času extrémní flexibility. Matka je skvěle připravena na práci s těmi nejuřvanějšími a nejvíce neodbytnými klienty. Matka umí pracovat pod nejprotivnějším šéfem na světě. Pokud někoho napadne, jak to napsat do profesního životopisu, sem s tím.
Pište si takto své dny. Třeba se sama podivíte, kolik jste toho stihla. A pro aktivní a pracující mámy mám ještě jeden tip. Trpíte jako já pocitem viny, že se dětem málo věnujete? Asi protože se 24 hodin denně nerozplýváte nad drobečkem a umíte dítěti říct: “teď ne, teď maminka pracuje.” Pište si svůj den. Pište si, co jste s dětmi dělala, co jste pro ně udělala. Taky budete překvapená.
Matka se obětuje… anebo ne?
A rada na závěr: My ženy máme stále tendenci se pro někoho obětovávat. A když se neobětováváme pro rodinu dost, tak jsme určitě špatné matky, že? Tak co jste dnes pro rodinu obětovala? Já záda při vožení dětí v kolečku. Večer jsem svůj hřbet dorazila, když jsem táhla z Billy Tvaroháčky pro Zlatěnku a šťávu pro Toníka. V tom ranním zmatku jsem totiž zapomněla nákup na internetu zaplatit. Ale bez šťávy Toník nebude, to se radši matka sebere a jde.
Ale nejvíc mě mrzí to francouzské Chablis, kterého jsem deci obětovala do rizota. A tak si teď zbytek bílého vínka vychutnávám s pocitem zaslouženého vítězství. Matka manažer zase jednou vyhrála nad okolnostmi.
Doporučuji tuto knihu. Není dokonalá, nesouhlasím se vším, ale jako inspirace k zamyšlení pro upracované mámy stojí za to.
