Svým blogem ráda šířím myšlenku, že dítě není překážkou v běžném životě. Pokud jsou ovšem různé zkoušky součástí vašeho života, zcela to mění situaci. Jak jsem poznala v nedávné době já. Studium na mateřské jde, ale je to dřina.
S dítětem se lze docela dobře zdokonalovat v jazyce, psát dizertaci nebo se připravit na konferenci. (Pro neznalé: na běžné konferenci rýpavý dotaz vznese osoba jen v případě, že jí nějakým svým tvrzením opravdu hodně zvednete žluč. A tato pravděpodobnost se s blížící obědovou pauzou navíc snižuje. Takže připravit se dá docela dobře i s dítětem na krku).
Problém zkoušky, natož pak státní zkoušky, je ale v tom, že má přesně dané datum a požadavky. Mé dosavadní studium na mateřské totiž probíhalo tak, že pokud mě Toník nenechal vyspat nebo po obědě po dvaceti minutách spánku už výskal v postýlce, odložím práci na jiný den. A další den třeba chrní dvě hodiny a mě jde práce od ruky a vše je strašně super. Jenomže to tak úplně nejde, když máte dané datum a není už získávání vědomostí kam odkládat.
Člověk míní, dítě mění
No, byla jsem si tohoto vědoma. Proto jsem si studium rozdělila do miniaturních jednotek, které se daly (dle původního plánu) stihnout, pokud člověk začal včas. Ale ouha. Původní studijní plán počítal s dítětem, které způsobně spí hodinu a půl po obědě. Jako úderem blesku se ale Toníkův spací interval zkrátil na 20-30 minut zrovna první den, kdy jsem se měla začít učit. A jak to tak bývá, to ušmudlané a nevyspalé dítě člověka tak vyčerpá, že večer už má energie jako zpola utopená myš.
Studijní plán byl tak nabourán a za rodiči jsem odjížděla s tím, že vlastně nemám vůbec nic. Kdybych tedy neměla hlídání, nevím, jak bych se zvládla na zkoušku připravit.
Člověk je doma
Dalším problémem, na který jsem narazila, představoval nedostatek materiálů. Když si má poctivý student zpracovat státnicové otázky a zjistí, že něco neví – jde kam? No, do knihovny. Možnost okupovat univerzitní knihovnu (ta místní opravdu nemá mnoho specializované literatury a v historickém ústavu by možná Toníka nevítali s takovým nadšením) je s miminem docela omezená. Hlídání manželem či prarodiči, kteří všichni chodí do zaměstnání, se povážlivě překrývá s dobou, kdy jsou knihovny zavřené. To je situace, se kterou se sice potýkám celou mateřskou dovolenou, dá se řešit, ale je třeba hlídání na netradiční časy zajišťovat déle než několik hodin předem. Tentokrát jsem byla tudíž odkázána na vlastní hlavu, nějaké na půdě nalezené nakopírované materiály, pár vlastních knih a… ano, internet.
Pedagog a historik ve mně pláče nad tím přiznáním, ale nezbylo mi než doufat, že deset let studia historie mě před záludností internetu ochrání a bude mi pouze dobrým sluhou, nikoliv zlým pánem. Dokonce mě tato zkušenost připravila na další článek na téma: ,,Jak využít internet při studiu, aniž by to někdo poznal,” který třeba napíšu vzápětí…
Samotné studium
Tak se mi podařilo jedině s pomocí hlídacích babiček a dědečků otázky zpracovat. Jindy to nešlo, protože u počítače mi mládě sedět nedovolí a denní spánek se rozhodlo zrovna teď zrušit. Samotné vtloukání vědomostí naštěstí lze provozovat i s bdícím dítětem, protože mu je zatím docela jedno, jestli vyprávím pohádku o zlobivé kočičce nebo o problému aplikace konfesionalizačního konceptu na dějiny raného novověku. Když máma mluví a dělá u toho opičky, je to legrační.
Jak se ale zkouška blížila, začalo na mě doléhat nejen večerní studium a následný nedostatek spánku, ale hlavně ty dny, kdy Tonda nespal a já se celý den snažila zároveň učit a u toho stavět Duplo.
Studium na mateřské: Jdeme do finále
Předposlední den studia jsem už přestávala vidět světlo na konci tunelu. Toník se rozhodl, že zruší denní spánek úplně. Den před zkouškou jsem to sice díky hlídání mohla dohnat, ale v noci před zkouškou se Toníček rozhodl zrušit také noční spánek. Manžel mě sice zachránil a nechal spát, aby situaci řešil za mě, ale já si celou noc lámala hlavu, jestli není Tonda nemocný. (Byl, ale tou dobou to tak hrozně nevypadalo a na pohotovost jsme naštěstí jeli až v noci po zkoušce…)
Po třech hodinách spánku jsem se pak vydala splnit studijní povinnost. Jak to probíhalo většinu čtenářů asi moc nezajímá. Klasicky jsem dostala přesně tu otázku, jakou jsem nechtěla a jaké jsem se bála. Ale nějak to prošlo, aniž bych komisi přespříliš pobavila přehmaty a kixy. Mnohem víc mě vyděsilo, když došlo k zásadnímu nedorozumění. Komise si mé prohlášení, že do konce roku hodlám práci napsat, vyložila tak, že jí hodlám také obhájit. Jedná se o nedorozumění svou tragičností srovnatelné s nepochopením náboženského obsahu husitského hnutí marxistickou historiografií. Budu muset tento omyl velmi pečlivě korigovat, aby neměl podobně tragické následky. Než skončí toto Tondovo nespací období, tak bude totiž asi na studium chvíli sedat prach…
Závěr
Musím se přiznat, že zde jsme s Toníkem narazili na hranice možností. Tak jako tvrdím, že s dětmi jde všechno, tak doporučuji všechny zkoušky nejdřív složit, než si je pořídíte. Studium na mateřské není vůbec snadná věc. Na druhou stranu, jde to, ne že ne. Ale když si uvědomím, kolik času jsem reálně věnovala studiu, do kolika dnů jsem ho musela rozkouskovat… Kdyby Tonda u nás doma nebyl, za tři dny by byla ona strašlivá příprava hotová.
A tak bych tento strohý a nezábavný (ale jistě poučný) článek zakončila vyslovením nevýslovného obdivu maminkám, které zvládly s dětmi vystudovat jakoukoliv školu. A ač je to doktorské studium jistě taky hodno obdivu (ještě ho nemám, tak můžu ty maminky, ale i tatínky, co to zvládli, bezmezně chválit a obdivovat), tak takové to regulérní prezenční studium, kdy chodíte na zkoušky a na učitelích doslova žebráte o individuální přístup, protože doma máte děťátko, to je pro mě meta, u které jsem moc ráda, že jsem nemusela překonávat.
Proto ještě jednou klobouk domů před všemi studujícími maminkami!