Roční dítě – zábava se najde

Maminka mi odmala zpívá písničku ,,Sousedovic Toníček, nemá žádný koníček.” Dlouho jsem si myslel, že je to pravdivý text. Ani v jedné krabici s hračkami, se totiž žádný kůň nenachází. Což je zvláštní vzhledem k tomu, že maminka mě nutí koukat v telce na koníky, kteří skáčou, běhají nebo dokonce tancují, skoro denně. Ale teď, když už nejsem taková hloupá guma jako před měsícem, jsem pochopil, že ten text nemám brát doslova. Říká se tomu meta fóra, nebo tak nějak. Koníček je to, co člověk rád dělá.

A teď, když to chápu, tak mi ten text připadá jako zrada. To přeci vůbec není pravda! Já mám koníčků, že bych je mohl rozdávat! Tak jsem se rozhodl, že napíšu tento článek, vyberu své nejzajímavější a nejvíc nejoblíbenější koníčky a zveřejním je, aby se už o Toníčkovi nikdy neříkalo, že nemá žádný koníček.

Slajduju

Začalo to autíčkem. Zjistil jsem, že když na něj položím ruku, ono jede a já můžu lézt za ním. Je to hrozná sranda. Pak jsem zjistil, že to můžu dělat se vším, protože po té naší podlaze všechno krásně klouže. Tácek, bubínek, peněženka, klobouk, kočíčka, flaška.. Vždycky jedu přes celý byt a když narazím, tak mě to hrozně namíchne a začnu řvát. Narážení do stěn, to já nemám rád.

roční dítě zábava

Kramařím

Šuplíky. To je moje. Vždycky si nějaký šuplík otevřu a vynd8vám z něj věci, zpátky už je většinou nedávám, i když někdy taky. Všechno to vyndám a pak si z té hromady vyberu něco, s čím slajduju. Taky mě baví ty šuplíky otvírat a zavírat, u toho se chechtám. Pak si tam přiskřípnu prstíky a začnu řvát. Skřípání prstíků mě už moc nebaví, ale očividně to k té zábavě patří a člověk s tím musí počítat.

roční dítě zábava

Zkouším hloubku a výšku

V jedné moudré knize psali, že dítě ve věku deseti měsíců zažívá první zkušenost z hloubkou a výškou a musí ji neustále zažívat znovu a znovu. To já dělám rád. Když jedeme v kočárku, tak házím věci dolů a koukám se, jak padají. Máma to sebere, otře nebo nastříká dezinfekcí, vrátí mi to a já to zase hodím dolů. Je to hezké, já se bavím, maminka se baví. Někdy se máma naštve a už mi to nevrátí, že už je to moc špinavé, tak to mě pak nebaví.

Elektronika

Kabely jsou fajn. Mávám s nima a oni dělají takový fajn zvuk a tak hezky se vlní. Ty konektory si taky rád cpu do pusy, jsou takové třpytivé. Když máma zapomene někde ovladač nebo mobil, hned si toho všimnu a vezmu si ho. Mačkám tlačítka, dělám ,,buchy, buchy” a strkám si to do pusy. Musím rychle, než máma přiběhne a sebere mi to.

roční dítě zábava

Záchod

Máme doma takové dvě místnosti, které přede mnou zavírají. Vůbec se nedivím. Jsou tam takové hezké lesklé mísy, ve kterých teče voda a mají v nich zavěšené takové hezké voňavé kytičky. Rodiče si vůbec ty nejzajímavější věci nechávají pro sebe. Vždycky, když to tam zapomenou zavřít, tak tam rychle dolezu a začnu si s těma visícíma kytičkama hrát. Máma hrozně ječí a pak mě skoro celýho umyje, nějak to nechápu, proč jí to tak vadí a proč mě pak myje. Vždyť je to tam takové voňavé a čistě bílé…

Kocour Kvído

Kvído je kámoš. Vždycky přijde a otře se o mě. Už jsem se to naučil a zdravím ho taky tím, že se o něj otřu hlavou. Já vím, že bych měl u toho pozdravu zůstat a dál ho nechat být. Když on je Kvído tak jemňoučkej a chlupatej a tím ocasem tak srandovně mává. Nemůžu si pomoct. Musím ho chytit za chlupy a tahat a snažit se narvat si ho do pusy. Máma vždycky nadává a učí mě dělat ,,malá.” Já vím, že mám dělat ,,malá,” ale když on Kvído nevypadá, že by mu to vadilo. Naopak, nikdy mě nekousne, a když přijde máma, tak kousne jí. Určitě má vztek, že nám zakazuje si spolu hrát!

roční dítě zábava

Mám ještě další koníčky. A každý týden přijdu na něco nového. Někdy si hraju i s mámou nebo s tátou, abych jim udělal radost, ale většinou chci mít čas pro sebe na svoje hraní. Mám těch koníčku přeci jen docela dost.

Tak zase někdy, jdu slajdovat s vláčkem!