Pozitivní psychologie

Kdo nemyslí pozitivně, ten jde z kola ven. Aneb pozitivní psychologie je dnes in.

Pozitivní myšlení – to je taková mantra dnešních dní. Knihy, kurzy, semináře pro jednotlivce i pro celé firmy. Člověk, který dnes nemyslí pozitivně, aby si v takovém korporátu připadal jako vyvrhel. A může se cítit jako zaměstnanci firmy Denholm Industries v kultovním seriálu IT Crowd (česky Ajťáci), když jejich šéf zakázal stres.

Většina kurzů a knih o pozitivním stavu mysli na mě bohužel působí právě jako Denholm v úvodním klipu. Běda vám, jestli budete myslet negativně – jste out, jste mimo, jste looseři – být nejlepší znamená myslet pozitivně. Jenže ono to je celé úplně jinak.

Pozitivní psychologie představuje poměrně nový terapeutický a vědecký směr. Odborníci na lidskou mysl v minulosti věnovali příliš mnoho pozornosti negativním jevům, které trápí lidskou duši. Čímž k nim paradoxně přitáhli pozornost nejen odborné veřejnosti, ale především klientů a pacientů samotných. V budoucnu se nechceme snažit vystrnadit z hlavy škodlivé myšlenky, nýbrž nahradit je těmi prospěšnými. Protože snaha „na něco nemyslet“ dopadne přesně jako pokus s bílým slonem. Zkuste na něj za žádnou cenu nemyslet a už ho z hlavy nedostanete.

Vidíte ten rozdíl v přístupu? Když víte, že musíte být za každou cenu pozitivní, tak dopadnete přesně jako s tím slonem.

Smysl pozitivní psychologie

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“
Jan Werich

Nenapravitelní optimisté žijí snadnější život. Pozitivní psychologie to říká jasně. Kolik zlatých jehliček štěstí najdete v zatuchajícím seně negativity kolem nás, tak šťastní budeme.

To víme všichni. Ale jak tím pomůžeme člověku, který se cítí tak na dně, že na hledání nějakého štěstí nemá sílu? V tu chvíli je totiž pozdě. Stejně jako každá jiná dovednost i schopnost myslet pozitivně se musí cvičit. A ta šílená situace, kdy nám je na nic, to už je ten závod, na který jsme měli mít natrénováno. Takže naopak, učte se myslet pozitivně v tu chvíli, kdy je váš život prozářený sluncem.

Co říká o pozitivním myšlení věda

Jestli chcete namítnout, že učit myslet jsme se měli v mládí nebo v dětství a teď je pozdě, vyvedu vás z omylu. Existuje něco, co se nazývá neuroplasticita. Náš mozek si synapse – tedy kanály, kterými probíhají neurony – vyrábí celý život. Nikdy tedy není pozdě na učení. A teď jedna důležitá lekce, ke které se budeme vracet v dalších článcích. Synapsím můžeme říkat laicky třeba spojení, cesty nebo silnice pro neurony. Pamatujete si seriál „Byl jednou jeden život?“ Jak tam ti neuroni pobíhali po silnici se svitky zpráv v ruce, až se jim za nohama prášilo?

Neuron, který běhá po těch dálnicích v naší hlavě. Zdroj

V praxi se ale cestičky, kudy ty mršky v našem mozku cupitají vyšlapávají tím víc, kolik bílých nožiček po nich proběhne. Čím víc o něčem přemítáme, tím častěji naše hlava po té myšlence sáhne v budoucnu. A neurony vyběhávají silnice víc a víc, až už jinudy cesta ani nevede. Ale až do konce života jsme schopni naučit se něco nového. Tedy, vystavět si nové dálnice. A ano, někdo staví jako Česko, jiný jako Německo. Ale stejně jako v případě reálných dálnic z asfaltu i tady je to otázka voleb, vůle a námahy.

Síla negativního myšlení

Ano, čtete správně. Negativní myšlenky mají sílu, zarývají se nám do hlavy hlouběji. Mozek se nás snaží ochránit před nebezpečím, a proto se řídí předsudky. Vědci došli k závěru, že jeden nehezký zážitek v naší mysli působí stejnou intenzitou jako tři a u některých lidí až pět krásných událostí. Jinými slovy, pokud se nám za den stane tři a někomu až pět úžasných věcí, ale jedna hrozná (stejně hrozná, jako byly ty předchozí úžasné), cítíme, že náš den stál celý za nic. Když v hodnocení od šéfa dostaneme jednu výtku, někomu nestačí ani tři a někomu ani pět pochval, aby to vyvážily.

Zde je krásné video pro angličtináře, v češtině jsem bohužel žádné podobné nenašla.

Tento tzv. negativní předsudek funguje v celém našem životě. Můžeme s ním pracovat pomocí KBT (tzv. kognitivně-behaviorální terapie), což zní hrozně, ale je to vlastně docela zábavná hra s vlastní hlavou, ke které se vrátím někdy příště. Takový přístup nás vybízí, abychom sami se sebou jednali jako s malým dítětem, kterému nevěříme.

Výcvik k pozitivnímu myšlení by v tomto případě vypadal tak, že budeme předkládat důkazy. Proč máme pocit, že náš den stál za starou belu? Co konkrétně se nám stalo? Opravdu se nestalo nic hezkého? A většinou přijdeme na to, že náš případ by každý rozumný soudce smetl ze stolu. Ale budeme se potom cítit lépe? Ne nutně. Kdo už má neuronové cestičky pro negativní myšlení vyběhané dost do hloubky, tomu rozumné vysvětlení nepomůže.

Musíme prostě naučit svoje neurony běhat novými cestami.

Přijměme to negativní myšlení – i to je pozitivní psychologie

Také ty negativní myšlenky patří k životu a nemusíte mít ani syndrom vyhoření. Naše duševní zdraví trpí pod příliš tíživým návalem stresu, smutku a deprese. Ale zase nejsme z cukru. Naše nastavení odpovídá životní realitě, naší cestě. A tu málokomu osud vybarvuje na příjemnou pastelovou růžovou po všechna jeho léta. Z trochy negativity se nesesypeme.

Ale přijetí to není totéž jako odevzdání. Princip přijetí zase pochází z psychoterapeutického proudu s cizím názvem mindfulness. Přijmout věci, jaké jsou, a bojovat dál. Přijmout svět, jaký je s jeho ošklivými stránkami, ale nebránit se vidět krásu kolem. Přijmout negativní myšlenky, nebránit se jim, ale dostat do hlavy víc těch pozitivních.

Výcvik k pozitivnímu myšlení – techniky

Vychutnávat si okamžiky

Jestliže potřebujeme tři krásné okamžiky k tomu, aby se nám vryly do paměti stejně jako ten jeden hnusný zážitek, chceme položit na to hezké důraz. Poměr 3:1 totiž neplatí jen pro kvantitu, ale také pro intenzitu. Kolem krásného motýla projdeme a za minutu o něm nevíme. O setkání s ošklivým pavoukem budeme vyprávět ještě za týden. Co tedy chceme udělat? Pozitivní psychologie dává jasnou odpověď. Vychutnat si pohled na motýla. Na všechny motýly, které přes den potkáme. Vrýt si motýly, kytičky a pohled na západ slunce do paměti tak, abychom vedle nich už pro pavouka neměli v hlavě místo. Nezůstávejte u klišé. Vyběhejte si cestičky v hlavě pomocí zážitků, které vám osobně dělají radost. Podržte hrnek s voňavou kávou v dlaních. Zabalte se do huňaté deky a uvědomte si, jak měkká je vaše postel. Zadívejte se na svého kocoura, pudla, činčilu, miminko nebo krásného manžela v kvádru a řekněte si, jaké máte štěstí.

Domácí úkol: Každý večer se sama sebe zeptejte, jestli jste si ten den něco vychutnala. A když ne, zapátrejte v paměti, co za to stálo.

Tři dobré věci

Toto cvičení vymyslel psycholog Martin Seligman, autor mnoha knih o pozitivním myšlení. Každý večer si zapište tři dobré věci, které se vám za ten den staly. Může se jednat o maličkosti, jako výbornou čokoládu. Že se vám povedl oběd, že dítě poprvé prospalo celou noc v kuse nebo že vás pochválil šéf. Ale také velké věci, které si vlivem pozitivního myšlení budete čím dál víc uvědomovat – že můžete chodit, že máte zdravé děti a kde bydlet.

Nemá ale smysl snažit se vynutit sama na sobě vděčnost za ty samozřejmé věci. Dokud vás ta myšlenka neudeří do nosu sama, neoceníte ji. A ve chvíli, kdy vám děti skáčou po hlavě požadavek být vděčný za to, že jsou zdravé, nepomůže. Ale když si to jednou sama od sebe plně uvědomíte, tak si to zapište. To je ten moment, který chcete podržet v paměti. Aby byl připraven, až vám vyhrabou skříň, pomalují stěny a budou se válet v záchvatech vzteku, že nebude třetí pohádka.

Domácí úkol: Experiment se zapisováním tří dobrých věcí potvrdilo několik psychologických studií ze zahraničních univerzit. Zde jen jedna z mnoha. Nemluvíme o nějaké ezoterice, i když tak psychologie někdy působí. Dejte tedy vědeckému experimentu šanci. A buďte jako účastníci studií, kterým se po roce se zapisováním tří dobrých věcí zlepšil celkový pocit štěstí.

Co na jazyku, to na srdci. Síla pozitivní mluvy

Nepodceňujte sílu slov. Co na jazyku, to na srdci. To, co řekneme nahlas, ovlivní, jak se cítíme. Takže pozor na sebe odsuzující komentáře. Vnímejme, co negativního o sobě a o svém životě říkáme. Možná kolem vás proběhla zpráva o světovém bestselleru od Willa Bowena „Svět bez stížností.“ Tu knihu nečtěte, nestojí za to. V podstatě na několika desítkách stránek omílá hlavní myšlenku stále dokola. Ale idea je to skvělá. Zájemci o Bowenův experiment si nasadí na zápěstí náramek. Kdykoliv, když se přistihnou, jak si stěžují, náramek přendají z jedné ruky na druhou. Já bych dodala, že nestačí vymazat ze života stížnosti. Vztáhněte tuto hru na všechno negativní, co přes den vypustíte z úst. Protože co na jazyku, to na srdci.

Smyslem autorovy hry je výzva – máte vydržet si nestěžovat 21 dní v kuse. To dle mého názoru není nutné ani vhodné. Někdy si totiž postěžovat chcete, někdy ze sebe ty negativní emoce dostat toužíte z celého srdce. A srdce se má následovat. V drtivé většině případů si ale stěžujeme zbytečně, fňukáme a samu sebe i své okolí ubíjíme. Přendávání náramku působí jako Pavlovův reflex. Tím, že ve fyzickém světe vykonáte nějaký úkon, který lze nahmatat, víc se vám vnoří do paměti. Najednou si uvědomíte, kolikrát za den si stěžujete. Kdy si nadáváte. Kdy sebe nebo druhé odsuzujete. Jak často se z něčeho obviňujete. Prostě, jak jste samy na sebe zlé. A co na jazyku, to na srdci, jak jsme už několikrát řekli. Zapamatujte si to.

Síla pozitivní samomluvy

Bowenova vize zůstává na půl cesty. Učí lidi, jak potlačovat negativní myšlenky. Vy je ale chcete přetvořit do něčeho pozitivního. Co takhle se zarazit a než manželovi oznámit večer ve dveřích: „Děti dneska tak strašně zlobily!“ říct něco jako „Dneska mám ze sebe radost, jak jsem ty děti zvládla, nebylo to jednoduché.“ Pochvalte se za cokoliv. I kdyby vám to ze začátku nešlo přes pusu, protože ono to zní trochu směšně. Pamatuji si, jak jsem stála v kuchyni a říkala si: „Barunko, ty jsi tak šikovná, že jsi spálila jen to maso, ale cukroví v troubě jsi zachránila.“ A pak jsem se sama sobě začala smát. A jakmile se sama sobě, sama se sebou, upřímně smějete, máte z půlky vyhráno. Protože smějeme se s těmi, které máme rádi. Mějte se rády. A mluvte se sebou jako se svou nejvíc nejlepší kamarádkou.

Myslete stále na ty neurony v bílých punčocháčích. Chcete nové cestičky pro pozitivní myšlenky. Říkejte nahlas, co hezkého vidíte. Říkejte to psovi, kočce, dětem, sama sobě – ale nahlas. Užít si okamžik vám možná hned zpočátku nepůjde, pokud s pozitivní psychologií začínáte. Ale mluvit umíte. A co na jazyku, to… musím pokračovat?

Když nejde zůstat pozitivní

Teď přichází nejdůležitější lekce výcviku k pozitivnímu myšlení. Někdy to prostě nejde. A to je v pořádku. Někdy se chcete litovat, topit se ve svém neštěstí, poplakat si a nadávat na celý svět. V našem případě k tomu máme největší sklon v premenstruační fázi cyklu, jak jste si jistě už všimla. Naše emocionalita zde hraje významnou roli. My ženy někdy potřebujeme svůj vztek vykřičet, vytančit, trhat polštáře nebo partnerovy trenky. A naše hormony nás přirozeně navádí na dobu, která je k tomu nejvhodnější. Co na jazyku, to na srdci. A ono i srdce přeci někdy bolí.

Netrapte se tím, když nedokážete zůstat pozitivní. Když nemůžete večer najít ani jednu dobrou věc. Co máte v takové chvíli udělat? Přiznat si a klidně říct nahlas, že jste měla fakt příšerný den. A ty tři dobré věci si uděláte teď. Nalijete dobré víno, nakrájíte nejlepší sýr a vychutnáte si ho, i kdyby to mělo být jen těch pár minut, než se unavená svalíte do skvělé postele. Jedna, dva, tři. Víno, sýr, postel – štěstí se skrývá v maličkostech.

Pozitivní myšlení není ezo, je to věda. Pozitivní samomluva tvoří součást mentálního tréninku vrcholových sportovců. A to vy jste. Neberete tisíce eur měsíčně od Red Bullu, ale běžíte závod o život svých snů. A k tomu potřebujete to nejlepší vybavení.