S dítětem na víno?
Dovolených už jsem s našima zažil mraky. Na Jižní Moravě jsem byl dokonce podruhé. Tehdy poprvé jsem ještě nelezl a nestál, ale i tak jsme si to s rodiči moc užili. Naši se z nějakého důvodu věnovali takovým skleničkám na dlouhých nohách a vedli vzrušené debaty na téma té tekutiny uvnitř. Ale místní vinaři se s nimi moc nebavili, protože jsem je vždycky zaujal já, jak jsem byl roztomilý a chechtal se na ně.
Taky jsem tam měl spoustu tet a strejdů. Takže, když maminka řekla, že pojedeme na Pálavu, tak jsem se docela těšil. Auto jsme tradičně naplnili k prasknutí a jako obvykle tatínek zapochyboval, zda se to tam vejde, když mu maminka ukázala zabalené tašky. Rád bych řekl, že jsme tolik věcí nepotřebovali. Ale bohužel jsem nakonec musel jet domů v lehce poblinkaných kalhotách a po Novosedlech drandit v nevkusné šusťákové kombinéze na trávu, protože se mi nějak podařil všechno ušpinit, domácí netopili a nic neuschlo. Máma měla holt vzít oblečení víc!
Cestu jsem prospal a hned, jak jsme přijeli, dali mě naší do kočáru a vyjeli jsme na procházku po vesnici. Zasedli jsme do vinotéky a tam bylo moc zajímavých věcí, ale naši mě nenechali krámovat ani prozkoumávat. Ale zato si mě tety a strejdové pořád chovali, tak naši skoro zapomněli na mojí večerku. Jako na minulé Pálavě. To mám rád, připadám si pak jako dospělák.
Druhý den byl ale doslova terno. Něco takového jsem ještě nezažil. Ráno jsme vyrazili autíčkem do jiné vesnice, tam mě naši naložili do kočáru a jezdili jsme od sklípku ke sklípku. Naši měli na krku skleničky a v ruce takové hezké barevní papíry – oboje jsem moc chtěl, ale ani jedno mi nedali. Ale bylo tam moc věcí k vidění: koně, poníci, lidi v krojích, lidi bez krojů, děti, auta, bagry, husy… no, prostě jsem si mohl oči vykoukat.
A tety a strejdové se u mě střídali, takže jsem si ani nevšiml, že jsem vlastně skoro celý den v kočáře nebo v náručí. Normálně chci lozit a kramařit, ale takhle mi to ani moc nevadilo. Rodičové se teda podle mého názoru museli docela nudit. Už jsem na světě nějakou tu chvilku a pochopil jsem, že jim ty všechny krásné a zajímavé věci vůbec tak krásné a zajímavé nepřijdou. Asi už jsou tu moc dlouho a zapomněli se ze všeho radovat, ale teď už se tomu nedivím. Většinou jen seděli nebo stáli, upíjeli z těch skleniček, mizeli ve sklípku a vraceli se, vzrušeně debatovali nad podstatou a kvalitou obsahu těch skleniček… to by mě tak bavilo!
Kdyby nějaký můj mimi-kolega chtěl debatovat nad tím, o kolik je Sunar sladší než Nutrilon a jestli ta Beba má větší jiskru než Babylove mléko, no to bych padl. Dospělí jsou divní. Občas taky něco jedli, tak to zase chápu, co na tom vidí. Naštěstí mě krmili docela často, takže jsem si na vlastní hlad ani nevzpomněl. Dokonce mě jednou vzali do sklípku s sebou. Střídal jsem se u tet a strejdů na klíně a teda tam mě to štvalo. Na stole totiž bylo všechno strašně lákavé – skleničky, provázky na skleničkách, barevné a lesklé papíry, peněženky, mobily… a já na to skoro dosáhl a když už jsem na něco dosáhl, sebrali mi to. Dostal jsem vztek a byl jsem rád, když jsme šli zase drandit v kočáře po vesnici.
Večer jsem u mámy v náručí tancoval na hudbu místní kapely. Všichni měli veselou a dobrou náladu. Už mě teda dostávala únava, ale spát? To bych mohl o něco z té srandy přijít! Ale když jsme čekali na taxi, už toho na mně bylo moc. To už mě ty zážitky začaly přemáhat. Ale pořád na mě někdo dělal opičky nebo houpal a chodil s autosedačkou. Táta u toho dokonce dělal ,,brm, brm,” abych si jako myslel, že je auto. To já zase taková guma nejsem, aby mě tím oblbnul, ale bylo mi trapně za něj, tak jsem aspoň nebrečel.
V taxíku jsem usnul a držel se mámy za ručičku. Doma mě naši vykoupali, dali mi mlíčko, a přestože jsem celý den byl veselý a spokojený, když jsem zjistil, že jsem v postýlce a že mám zpívacího pejska, měl jsem takovou radost, že jsem se smál nahlas, i když mi padala hlava. Jeden někdy pro všechny zážitky zapomene, jak má tu postýlku a pejska rád. No a pak jsem chrněl hezky až do rána.
Naši říkali něco o tom, že prý to byla náročná dovolená a když jsme přijeli domů a já se vrhl zkontrolovat všechny hračky, šuplíky a kocoura, máma se tvářila, že usne ve stoje. Ale za sebe musím říct, že dovča je super výmysl. Rodiče jsou veselí a zapomínají na mojí večerku, poznávám nové tety a strejdy a zážitků mám vždycky ke zpracování na týden dopředu. Už abych jel na nějakou další dovolenou! Třeba na tu zimní.
A skvělé víno z Novosedel, kde jsem si to užíval, můžete koupit třeba tady.