Myslela jsem si, že to je mýtus.

Výmluva všech, komu se jednoduchá rovnice – nejez a cvič – nechce dodržovat.

mýty o hubnutí

Jako věčný dietář, který se od 15 let motá v kruhu hubnutí a přibírání, jsem se považovala za odborníka, který přeci ví, co zabírá. I navzdory vlastním zkušenostem.

Pochopení, že pravdu měli všichni výživoví poradci (které jsem považovala za šarlatány) a mí známí, kteří na jejich rady dali, přišlo až dnes. Stálo mě několik kil a každé to kilo mě stálo spoustu potu, slz a trápení.

A jaké pochopení, že to je?

Když tělo škrtíte příliš drakonickým kalorickým deficitem, hubnete zbytečně pomalu.

Pojďme vyvrátit hlavní mýty o hubnutí

Dlouhé hodiny strávené aerobním cvičením nejsou efektivní.

Aerobní cvičení v kombinaci s drakonickým kalorickým deficitem pálí svaly a postava vypadá blbě.

Silové cvičení pálí nominálně méně kalorií, ale je efektivnější.

Příliš vysoká tepová frekvence při cvičení vede k pomalejšímu pálení kalorií (i když nominálně to vypadá obráceně). Efektivní je tzv. aerobní pásmo kolem 150 tepů za minutu.

Kdo nespí a je neustále unavený, nehubne.

Kdo nejí a maká na krev, je neustále unavený.

Restriktivní dieta přináší jojo efekt.

A ten může být zatraceně rychlý – zhubnete kilo za týden a během jednoho víkendu máte zpátky dvě – true story.

A teď hezky podrobně pro všechny, kdo bojují s váhou. Ostatní už můžou přestat číst a jít dělat něco užitečnějšího.

Co nefunguje a jak jsem na to přišla

Vždycky jsem přísahala na počítání kalorií a vytváření kalorického deficitu. On i ten výživový poradce nakonec skončí u prosté rovnice. Musíte mít kalorický deficit, jinak nezhubnete, přes to nejede vlak. Všechno ostatní jsou jen mýty o hubnutí.

mýty o hubnutí

Takže jsem se ke svému osvědčenému počítání kalorií vrátila. Stáhla jsem si aplikaci My Fitness Pal, ve které mám uložených úctyhodných 14 let historie a nastavila si příjem na hubnutí 1450kcal denně. Po porodu mi to takhle fungovalo, to jsem hubla 0,5kg týdně. Ale najednou to nešlo. Usoudila jsem, že to je proto, že 4x týdně cvičit nestačí. Vždyť po porodu jsem měla spoustu pohybu, s kočárem jsem nachodila 5 km denně a s dětmi jsem byla stále na nohou, teď sedím za počítačem. Co s tím?

Začala jsem denně (!) běhat. Žádná štace, jen 30 min denně výklus po cestě do školky jako nadstavba k pravidelnému cvičení. Jako způsob, jak se dostat na těch 10 tisíc kroků denně. Protože procházky tam prostě pracující matka s dvěma dětmi nenarve, i kdyby se rozkrájela. A fungovalo to, kila šla konečně dolů tempem 0,5kg týdně.

Ale. Začala jsem být příšerně unavená. Únavu a stres, který přinášela (když je člověk unavený, nemyslí mu to, pracuje pomaleji a nestíhá), jsem řešila večerním vínem a občasnou čokoládou. Abych si mohla dovolit víno a čokoládu, musela jsem přidat na aerobním cvičení (protože posilování nepálí tabulkově tolik kalorií) a to ještě na tom vysoce aerobním, při kterém tepmetr naměří astronomické počty spálených kalorií. A taky samozřejmě ubrat na jiném jídle, když chcete do drakonického součtu kalorií přidat láhev vína, tak si k obědu dáte mangold zakapaný olivovým olejem. Já vím, já vím, že všichni říkají, že to takhle nefunguje. Ale rovnice je rovnice, je to výmluva, je to mýtus. A vždycky mi to fungovalo, tak co, ne? Vím své…

Jenže pak únava dosáhla takových rozměrů, že jsem se budila rozlámaná každé ráno. Byla jsem protivná, podrážděná, vyschla má studnice kreativity. Vrchol byl, když jsem na dovolené s dětmi (ahoj, všichni, kdo tam byli a čtete to) po 4 hodinách a větším množství alkoholu, pojedla salát a vydala se běhat, abych se trochu probudila, protože jsem nějak unavená. Ale hlavně, abych nasbírala dost kalorií a mohla si večer (po obligátním salátu) dát zase to pivo, víno a slané oříšky. Pche, mýty o hubnutí, na mě si nepřijdou.

Co tedy možná funguje?

mýty o hubnutí

Tak už jsem zpět v realitě. Po návratu z dovolené jsem pokorně zasedla za počítač a začala studovat všechny rady výživových poradců, které jsem doteď ignorovala. Zaplatila jsem si členství ve svém oblíbeném fitness programu, nechala si nastavit cvičební plán a sestavila jídelníček podle zásady pravidelného příjmu dostatečného množství bílkovin. Takový jídelníček, který mi dá 1750kcal denně a když budu unavená, tak ho navýším na 2050kcal denně. Jídelníček, který nebude počítat s vínem a čokoládou jako základem. Budu se snažit nachodit denně 10 tisíc kroků, ale jen, když to půjde přirozeně, bez každodenního běhání. A k tomu 4x týdně cvičení založené na tréninku funkční síly podle plánu sestaveného profesionálem.

Diety, které nefungují

Zažila jsem si dost velké peklo se všemi jinými dietami, takže vím, co nefunguje.

Přerušovaný půst nefunguje, pokud ho opravdu berete stylem: 14 hodin nejím a pak to za 8 hodin dožeru.

Ketodieta nefunguje, pokud pracujete hlavou a potřebujete cukr. Navíc nefunguje, pokud si těch ořechů do salátu dáte hrst, když říkali, že tuky neomezeně.

A jednoduchá rovnice: nežer a cvič, funguje, jinak by fotky z koncentračních táborů vypadaly jinak. Ale…

Mýty o hubnutí a Barunčina historie

mýty o hubnutí

Já začala s počítáním kalorií v 18 letech, když jsem zjistila, že dietu založenou na pouhé zelenině a ovoci nedám. Nastavila jsem si příjem kalorií na 1200kcal denně (!) a k tomu se nějak hýbala. Fungovalo to. Ale tehdy jsem měla opravdovou nadváhu a tělu chyběl výdej do té míry, že mělo co shazovat. Navíc jsem byla mladší a hodně vytrvalá. Pro zajímavost, neexistovaly aplikace a chytré mobily, takže jsem běhala po světě se stohy natištěných kalorických tabulek a zápisníkem, do kterého jsem si psala výpočty.

To samo o sobě vysvětluje úspěch. Když je někdo ochotný podstoupit toto, tak vydrží.

Pak jsem odešla na vysokou školu, nějaká kila jsem nabrala zpět, byla jsem zase zpět u své tradiční „silnější,“ ale byla jsem neustále v pohybu, jedla nezdravě, ale málo, nehladověla, neřešila.

Až jednoho dne…

Nějak se stalo, že jsem nabrala ohromné množství kil. Asi ta spokojenost, méně pohybu (už jsem nepřebíhala mezi přednáškami) a pohodlnost. První svatební šaty jsem zkoušela ve velikosti 44 a málem se do nich nevešla. Tak jsem se pustila do počítání kalorií. Nemilosrdně jako obvykle, deficit nastavený na 1200kcal, ale k tomu bohatý společenský život. To znamená, k obědu jeden knäckebrot namazaný taveňákem a mrkev a večer pivo. Ale ono to fungovalo. Tělo měl z čeho shazovat. Nadváha šla dolů rychle a poslední svatební šaty jsem zkoušela ve velikosti 38.

Vdávala jsem se v září. Na fotkách z Vánoc už mám prokazatelně zase nadváhu.

mýty o hubnutí

A od té doby už jsem se z koloběhu nevymotala.

Někdy v lednu jsem zase nasadila počítání kalorií, zhubla, pak přibrala, zhubla, přibrala, zlomila si ruku, přibrala, otěhotněla, přibrala… po porodu mi počítání kalorií fungovalo skvěle.

Proto jsem věřila, že zabere i teď. Ale mělo to několik zádrhelů. Jedním z nich bylo, že ono to zase tak dobře nefungovalo, jak ukazuje článek o hubnutí po porodu. Byla jsem i tehdy tak trochu magor, který nic jiného než váhu a cvičení neřešil. Tak to se pak dobře hubne a do formu po porodu se hodíte rychle.

Ale hlavně jsem si v těhotenství navykla jíst zdravě a při kojení jsem toto striktně dodržovala. Měla jsem hrozně moc toho přirozeného pohybu, který půl hodina běhání a půl hodina angličáků nenahradí. Po druhém porodu se mi poprvé v životě podařilo dosáhnout své ideální váhy, udržet si jí a nemít pocit, že trpím.

Tak co se pokazilo? Začala jsem pracovat. Méně spánku, sezení za počítačem místo běhání kolem dětí, žádné procházky a k tomu nedostatek času na přípravu zdravého jídla. A starý dobrý zvyk zahánění stresu čokoládou a vínem. Za poslední dva roky jsem se v podstatě kontinuálně snažila hubnout. Za cenu obrovského přemáhání jsem se motala v okruhu plus mínus dvě kila. Zkusila jsem ketodietu, sacharidové vlny, střídání bílkovinových a sacharidových dnů, přerušovaný půst, dietu ala „jezte-nejezte-jezte“ a staré známé počítání kalorií. A tady sedím a toto píšu.

A můžu se vší pokorou říct, že nic nefunguje.

Proč se pořád snažíme, aby to fungovalo?

Proč pořád hledáme zázračné diety? Známe fyziku, víme něco o zásadách přijmu a výdeje a myslíme si, že tedy můžeme oblbnout přírodu.

Ale ona je chytřejší, má několik miliard let náskok. Naše tělo má několik milionů let náskok nad naším poznáním fyzikálních zákonitostí příjmu a výdeje energie. A ví, co dělá.

Chce dostatek živin, chce něco, z čeho může žít, tvořit svaly, čím může regenerovat buňky. Jestli se to vejde do tabulek, to je mu celkem jedno. K čemu mu je kalorie, obsažená v alkoholu? Vždyť jí ani nemůže použít, naopak se s ní musí potýkat. Naše tělo neví nic o fotkách modelek, kterým se chceme podobat. Snaží se nás uchránit před smrtí hladem, vyčerpáním a nebude budovat svaly, když cítí, že za dveřmi je hladomor. Radši svaly spálí a uloží je do podoby tuku, který se při příštím hladomoru bude hodit. A až ten hladomor přijde, radši tělo zavelí, jdi spát a šetři energií, než aby se drahocenných zásob tuku vzdávalo.

A to ani nemluvím o různých individuálních specialitách. Někdo trpí na hormonální dysbalancí, jiný na přirozeně silné podkoží, jiný bere léky, po kterých tloustne. Pro ty, pro které je hubnutí samo o sobě těžké, je o to lákavější sklouznout k zázračným dietám, protože ten pomalý a pozvolný proces zdravé pravidelné stravy přináší ještě pomalejší výsledky než u běžné populace. A to je strašně demotivující.

mýty o hubnutí

Snažíme se dělat všechno možné, abychom nemuseli dělat to základní:

A snažíme se dosáhnout stavu, který naše tělo rozhodně nepovažuje za ideální. Matka dvou dětí, která vypadá jako modelka, je přírodní unikát, nesmysl, nepřežije zimu a děti umřou hned po ní. Nějaké tukové zásoby si naše tělo uchovat chce, hlavně před zimou, ale má-li se jich pustit, tak jedině tak, že ho ukonejšíme. Přesvědčíme ho, že žádný hladomor se nechystá, že vždycky bude dost. A to jedině tím, že budeme jíst pravidelně dostatečně výživná jídla a zdravě se hýbat a samotné tělo budeme zdravým cvičením udržovat.

To pochopení bolí, protože nikdo ve skutečnosti nechce dietu, která mu slíbí pouze jogurt, kuře a salát. Každý chceme rychle zhubnout a pak si žít po svém. Ale příroda ví své. Tak zatlačme slzu a pojďme pokorně vytvářet zdravé dietní a pohybové návyky. A to i s vědomím, že je to hrozně nefér, že někomu to jde snáz, protože je mladší, bezdětný, zdravější nebo prostě jen nemá vyvinuté chuťové buňky a vata mu k životu stačí, kdežto pro nás život bez škvarků není život.

A taky s vědomím, že někdo při čtení těchto řádků kroutí hlavou a nechápe, protože on se to vůbec nemusel učit. On nějak přirozeně jí a hýbe se a žádnou nadváhu nemá. A myslí si, jak je to jednoduché.

Ale ten asi stejně nedočetl až sem.

Tady jsme jen my, kdo s váhou celý život bojujeme, tak si spolu poplačme, připijme sklenkou čisté vody a popřejme si mnoho úspěchů do dalšího boje.