V okolí je mnoho kurzů plavání pro kojence. Já bych asi nebyl proti, ale maminka řekla, že jediná voda, kterou snese, je ta, která teče po lodí. A že jí nikdo do bazénu nedostane ani pohrabáčem. Tak nic. Ale pak si jednou maminka řekla, že bych nemusel být zase takový asociál jako ona a měl bych přijít do kontaktu s vrstevníky. Jednoho dne na procházce jsme narazili na leták o cvičení s miminky, tak jsme si opsali adresu a objednali se. A tak jsem šel na své první mimicvičení.
Co to je to mimicvičení?
Teď přišel ten den! První problém byl, že jsem tam byl suverénně nejmladší. Když paní instruktorka vysypala na zem košíček s hudebními nástroji, všechny ty lezoucí děti tam dávno byly, než jsem stačil já udělat jeden “příplaz.” To lezení vypadá jako fakt dobrá věc. Maminka byla dokonce vyděšená, jak je takové lezoucí dítě rychlé, budu muset zamakat. Většinu času jsem tedy nakonec jen tak koukal (táta by řekl: “jako guma”), bylo to na mě takové moc rychlé. Než jsem pochopil, co se má s tím chrastítkem dělat, už mi ho brali a cpali mi do ruky žabičku. Tu jsem tedy strčil do pusy bez rozmýšlení (abych o něco nepřišel). Protože když jeden neví, strčit to do pusy, je nejjistější volba. Dělali se tam takové tanečky a maminka se se mnou točila do kola. Zpívalo se, ale maminka neuměla ty texty, tak z toho taky nebylo nic. Příště to snad bude lepší.
Hlavní důvod, proč mě tam ale maminka přihlásila, byla ta sociální interakce. Já ale jevil mnohem větší zájem o hračky, příp. o ty maminky, než o jejich děti. Hned na začátek lekce se se mnou chtěla kamarádit jedna slečna. Rovnou na začátek bych chtěl připomenout, že jsem docela staromódní a ženu, která mě uhání, nepreferuji. Ale slečna se na mě hned od začátku vrhla – byla sice menší než já, ale už docela ovládala to skvělé rychlolezení – a začala mi ohmatávat obličej. Radši jsem dělal, že ji nevidím. Po čase tato technika slavila úspěch, ztratila o mě zájem a vrhla se na jiného nově příchozího chlapce. Tak nevím, zda jsem udělal dobře. Myslel jsem, že budu prostě děsně nad věcí a to bude ženy přitahovat, ale v tomhle věku to asi ještě nefunguje. Něco mi říká, že v mé věkově kategorii je lepší třeba rozbít lopatičku nebo rozdupat bábovičku… ale to ještě neumím.
Mimicvičení, tak líbilo se mi to nebo ne?
Nicméně příležitost se mi naskytla, když jsme si hráli na jakési plachtě s plyšovými hady. Holčička vedle mě si pro hada rychle dolezla. Viděl jsem to jako ideální příležitost, jak spojit příjemné (flirt s opačným pohlavím) a užitečné (přece tak daleko nepolezu sám). A tak jsem jí toho hada prostě sebral. Nedostavila se mnou očekávaná reakce, tedy pláč a pokus mě zmlátit. Holčička si prostě dolezla pro dalšího hada. Očividně jsem nezapůsobil. Budu to muset ještě trénovat. Stejně jako to lezení. Představa, že dolezu na druhý konec bytu dřív, než se maminka stačí otočit od plotny zpět ke mně, je totiž velmi lákavá – kolik neplechy se tak stihne dřív, než vás někdo zastaví. Už se na to těším!