Znovu jsem zprovoznila web U Sousedovic Toníčka.
Nečekejte každý týden nový článek a promyšlený redakční plán.
Spíš tak trochu splácím dluh.
Dlužila jsem to té Barunce, která před pěti lety věřila, že lze mít práci snů a děti. Nemohla vědět jistě, jak to dopadne, ale věřila a makala.
Když po probdělé noci s krhavýma očima sedla k počítači psát svůj první blog o životě s dětmi, svými články přesvědčovala spíš sama sebe.
Dnes mám doktorský titul, učím milovanou historii na VŠ, provozuji zavedený web o historii a za články o dějinách mi zahraniční weby platí. Co víc, vydělávám si psaním prodejních textů a kariéru v copywritingu před sebou už vidím, nemusím ani věřit. A mám k tomu o jedno dítě víc než tehdy Barunka. Takže já nepotřebuji věřit, já vím. Ale právě proto jí to dlužím.
Protože, kdyby ona nevěřila, kdyby to ona vzdala, neměla bych dneska nic.
Takže jsem použila svůj nově nabytý um, vzkřísila a upravila svůj starý první blog. Nepustila jsem se do žádných závratných změn, grafika starých článků stojí za starou belu. Ale i to je dobře. Je tak vidět, kam jsem se posunula a že každý nějak začínal.
Dlužila jsem to snad i dalším mladým matkám, které potřebují vědět, že to jde mít kariéru, děti a jít si za prací svých snů. I když je to pekelně těžké, tak to za to stojí. Mít život snů stojí za to stejně jako za to všechno stojí i ty děti.
O tom byl a vždycky bude web U Sousedovic Toníčka.
Tak příjemné čtení.